Agathky svět

Knihy Paula Tillicha jsou na rozdíl od většiny knih zabývajících se teologickými tématy čitelné a srozumitelné. Jsou jasně strukturované a hovoří jasným jazykem. Je z nich cítit, že nedělal teologii pro vědu jako takovou, ale že se jí věnoval, aby tak oslovil své současníky, živě reaguje na [1]potřeby nové doby. Díky tomu může oslovovat čtenáře i dnes. Jeho práce se mi líbí i z toho důvodu, že se nevyjadřuje pouze k čistě filosoficko-teologickým otázkám, ale že se vyjadřuje i k problémům z oblastní sociálních vztahů.
 

Tillichova práce je obohacující v tom, že nutí člověka se zamyslet nad pravým významem věcí, tj. nad ontologickým významem. Myslím, že tento přístup je dnešnímu člověku velmi vzdálený, protože dnes se obecně člověk nezabývá pravým smyslem věcí, přijímá ve své lačnosti vše, co mu je naservírováno a je mu lhostejné, co, jak a za jakým účelem mu je předkládáno. Člověk se stal konzumentem bez rozmyslu, bez ptaní se. Když odmytologizujeme náš jazyk a ukážeme pravé významy slov, které používáme, dospějeme k podivuhodnému zjištění, že to co říkáme je často něco jiného, než co myslíme. A právě to nám ukazuje ontologická analýza. Pravý smysl věcí. Jejich podstatu.

 A právě Tillich nám dává návod na to, jak se máme ptát, jak máme odkrývat pravou totožnost věcí. Snaží se z každého z nás udělat filosofa, který se bude ptát po podstatě lidského bytí. A tato otázka trápí každého rozumného člověka. Jeho pojetí člověka jako bytosti, která se ptá po smyslu své existence díky tomu, že si uvědomuje svoji konečnost, je myslím si platná nejen dnes, ale bude platnou i v budoucnosti.

Také navrací teologii její „lidskou tvář“, křesťanský Bůh již není trestající Bůh, člověk se opět dostává do jeho blízkosti a může se s ním spojit.

Platné je také učení o biblické etice. Lidstvo jako celek, ale i jednotliví lidé se stále znovu a znovu rozhodují, jak budou jednat. Každý za sebe se musí rozhodnout, zda bude jednat v souladu se spravedlností nebo zda se obrátí proti ní a bude jednat svévolně a bude ničit jak sám sebe, tak své okolí. Líbí se mi jeho teze[2], že člověk se rozhoduje pro Krista nebo proti němu, i když ho ani nezná, není křesťanem. Protože Ježíš představuje zákon lásky, a pokud člověk svým jednáním porušuje zákon lásky, defakto narušuje svůj vztah s Ježíšem. Biblická etika znamená, zda svým jednáním jsem pro Boha nebo proti Bohu.

Také jako velmi platnou považuji jeho myšlenku, že církev je zde proto, aby odpovídala člověku na otázku po smyslu jeho existence.[3] Což myslím je stále v rozporu s praxí (alespoň podle mých osobních zkušeností, kdy jsem se setkala s přístupem katolických kněží: když jsi v kostele, tak tě teď musím přinutit věřit v Boha).

Co bych však Tillichovi vytkla je jeho myšlenka, že křesťanství je nadřazené náboženství, protože akcentuje lásku[4]. Jako religionista s tímto nemůžu souhlasit, je to upírání hodnoty jiným náboženstvím. Chápu, že jako křesťanský teolog považuje své náboženství za to nejlepší, ale chybí mu reflexe jiných náboženských tradic a svého vlastního světového názoru, tj. nereflektuje svůj kladný vztah ke křesťanství (alespoň jsem se s tím v jeho práci nesetkala).

Obecně se ale obávám, že Tillichův vliv na společnost je dnes minimální, protože mimo studentů teologických (případně filosofických) fakult se s jeho pracemi lidé mnoho neseznámí. A pokud se s ním neseznámí, jeho teologie ne ně nemůže mít vliv. 

POUŽITÁ LITERATURA

Tillich, Paul. Love, power and Justice in Writing in the social philosophy and etics. Berlin. 1998. ISBN 3-11-011537-9.

Tillich, Paul. Biblické náboženství a ontologie. Praha:  Praha, 1990. ISBN 80-7017-096-4.