David Lyon. Ježíš v Disneylandu - Náboženství v postmoderní době.
David Lyon. Ježíš v Disneylandu - Náboženství v postmoderní době.
Praha: Mladá fronta 2002. 270 str.
Jak napovídá podtitul názvu, kniha kanadského profesora sociologie pojednává o náboženství v postmoderním světě. Autor se zde snaží objasnit sociologické pozadí dnešní doby /globalizace, ekonomický a kulutrní imperilalismus, mcdonaldizace, disneyfikace.../ které má samozřejmě na roli náboženství stěžejní vliv.
Jak na obálce uvádí původní nakladatel Polity Press, kniha je vhodná jak pro studenty tak vědce v oboru sociologie náboženství, sociologii kultury, sociální teorii, religionistiky a teologie.
Kniha vznikla jako reakce na kritické ohlasy na autorovu předcházející knihu Postmoderna. Zároveň ji můžeme chápat jako pokračování díla Stín kostelní věže, jejíž témata zde dále rozvíjí.
Kniha Ježíš v Disneylandu je obsahově rozdělena na 8 kapitol, které jsou dále rozčleněny na kratší podkapitoly. Názvy kapitol a jejich rozsah:
Setkání s Ježíšem v Disneylandu /str. 18-41/, Osud víry /str. 42-61/, Postmoderní tušení /str. 62-86/, Znaky doby /str. 87-111/, Nakupování vlastního já /str. 112-143/, Globální duch /str. 144-174/, Čas pod teleskopem /str. 175-194/ a Budoucnost víry /str. 195-211/
Následuje velmi rozsáhlý poznámkový aparát a bibliografie, dále podrobný věcný a jmenný rejstřík.
Jak vyplývá již z názvu první kapitoly, autor se v ní věnuje imaginárnímu světu Walta Disneyho a jeho dopadu na náš svět. Snaží se naznačit nový způsob presentace náboženství v rámci evangelizačních pořadů v zábavních parcích, což není rysem pouze amerických církví, ale tato tendence se již dostává i do Evropy. Vysvětluje zde také pojmy spjaté s umělým světem Disneylandu, a to disneyfikaci a disneyzaci. Disneyfikaci chápe jako negativně působící prvek působící na naší kulturu, který je neužitečný a má za následek nevkus a zároveň bagatelizuje lidský život. Druhý pojem, disneyzaci nám přibližuje pomocí definice Alana Brymana, podle které disneyzace ovládá americkou společnost , stejně jako okolní svět. Bryman vyčleňuje čtyři prvky disneyzace: tematičnost, nivelizace spotřeby, rekalmu a práce s city.
Tématem druhé kapitoly je sekularizace náboženství. Lyon zde uvádí náboženskou sekularizace v pojetí klasických sociologických teorií, promýšlí pozitivní hodnotu konceptu sekularizace, kterou přináší v rámci lepšího pochopení moderny. Dotýká se zde však i témat náboženského oživení v dnešním světě, kdy poukazuje na fragmentaci náboženství, ne na odklon od víry. Poukazuje na to, že v dnešním světe mohou uspět náboženské skupiny s dobrým marketingem.
Kapitola s názvem Postmoderní tušení nejprve objasňuje pojem „postmoderní” jako takový, opírá se zde o novodobé klasiky sociologie, jakými jsou např. Zygmund Bauman a Anthony Giddens. Dále se snaží ukázat, jakým formám religiozity se v tomto podhoubí daří.
Ve Znacích doby se dozvíme o klíčovém vtahu mezi náboženstvím a sdělovacími prostředky, o náboženské komunikaci či o náboženství jako komunikaci. Setkáme se tu s dvěma naprosto odlišnými prvky náboženství v postmoderně, které se vedle sebe objevují - liturgii a kybernetický prostor.
V kapitole Nakupování vlastního Já přemýšlí o propojenosti konzumerizmu a utváření lidské identity, o pohlcení konzumem západní společnosti a dopadu tohoto jevu na náboženský život, na víru jako takovou.
V kapitole s názvem Globální duch nás David Lyon seznamuje s pojmem „glokalizace”, který používá k vyjádření globálních vlivů, působících specificky lokálně. Velkou roli zde hraje také globální fundamentalismus, kterému bychom dle něj měli věnovat pozornost.
Předposlední oddíl je věnován Času pod teleskopem. Paradox vnímání času je zřejmý. Zábavní parky nám nostalgicky připomínají krásu dob minulých, kdežto moderna se otočila zády k minulosti a zaměřila se na budoucnost. Církevní kalendář ztratil svou hodnotu, na druhé straně tu máme stálé apokalyptické vědomí konce světa.
Závěrečná kapitola s jasným názvem Budoucnost víry je věnována rekapitulaci zásadních myšlenek knihy a je zaměřena na křestanský způsob života v dnešní době. Jak autor uvádí na str. 200 „Řeky tradičního náboženství dosud tečou, ale deregulované náboženství se už dávno rozlilo do delty proudů, kanálů a pramínků.”
Z celé knihy je znát, že autor je sociolog, kniha si nese svůj sociologický ráz a pohled na danou problematiku. David Lyon se opírá o mnohé autority sociologie, dává nám možnost zajímavého srovnání jejich názorů.
V oblasti náboženství přináší kniha podklad pro průzkum religiozity a spirituality v dnešní době - ukazuje nám nové prvky v komunikaci náboženské organizace - ať se již jedná o kybernetický prostor či setkávání na zcela nenáboženských místech /zábavní parky, letiště/, které bychom měli začít brát více na vědomí a pracovat s nimi. Také nám naznačuje možnou cestu vývoje náboženského cítění. Ač se hovory ohledně náboženské tematiky stále točí kolem slova sekularizace, Lyon nám jasně ukazuje, že tento pojem je silně zavádějící a že odklon společnosti od náboženských klasických institucí /katolická církev v Evropě/ stále pokračuje, na druhou stranu ale musíme uvážit vzestup nově vznikajích hnutí /letniční křesťané/. Díky svému začlenění problematiky postavení náboženství do širokého společenského kontextu je velmi zajímavou studijí, kterou by bylo ovšem dobré doplnit o faktografické údaje.