Agathky svět

Úvodní zamyšlení

Masová kultura jako fenomén, který je v porovnání s ostatními lidskými produkty mladý, potřebuje své pochopení a zhodnocení. Lidé se s její existencí musí nějakým způsobem vypořádat. Jako vše, i masová kultura má své příznivce a odpůrce. Odpůrci dávají masové kultuře za vinu, že v podstatě kulturou jako takovou není, protože kultura má lidského ducha obohacovat, má mu přinášet nové hodnoty a pomáhat osobnímu rozvoji, což podle nich masová kultura nedělá. Ta je jen reakcí na konzumní požadavky společnosti a konzum sama vytváří a podporuje.  

Na druhé straně stojí ti, pro které je masová kultura výbornou možností, díky které si mohou lehce a jednoduše dopomoci k finančním prostředkům. Jsou to ti z nás, kteří na konzumu naší doby profitují.

Masové kultuře se ve svém životě nevyhneme. Dá se říci, že tvoří část naší socializace, protože základním předpokladem k setkání se s masovou kulturou je život ve společnosti. Pokud se chceme stát plnohodnotným členem společnosti, musíme nátlak masové kultury akceptovat a její obsahy filtrovat, třídit a nechat na sebe působit/ odmítat je. Právě působení masové kultury na naše vědomí, ale i podvědomí je téměř nepřetržité. Tím je myšleno, že s naší euro-americkou civilizací je masová kultura těsně spjata. Samozřejmě, že s rozšířením vlivu euro-americké zóny i na ostatní světadíly se masová kultura dostává do konfliktu s tamními tradičními kulturními hodnotami.

Ve své práci se budu zabývat jen všeobecnými body kritiky masové kultury. Obsáhlejší práci věnovanou tomuto tématu  na zadaný rozsah (5 normostran) vypracovat nelze. Zároveň se nechci pustit do kritických závěrů a do obžaloby masové kultury, která by mohla být mylná a nepřesná. Jak píše Humberto Eco, podobných pamfletů bylo sepsáno již mnoho.

Definice masové kultury

Pokud se budeme držet této části definice masové kultury z Velkého sociologického slovníku, měli bychom se v úvodu zamyslet nad tím, jak se průmyslová revoluce zasloužila na vzniku a posléze i rozšíření masové kultury a s tím i spjaté masové komunikace.

Průmyslová revoluce proběhla na přelomu 18. a 19. století. Své počátky má v Anglii, posléze se prosadila i v ostatních vyspělých státech (Francie, Německo, Spojené státy americké). Nejedná o změnu jen na poli průmyslového rozvoje, ale jde o celkovou proměnu společnosti. Spolu s novými technologiemi (např. parní stroj, elektrický proud) přinesla průmyslová revoluce mnoho změn ekonomických - přispěla k pozměnění vlastnických vztahů a výrobních podmínek. Výroba se přenesla do měst, což znamenalo i obrovský příliv pracovních sil z venkova do měst, která na takový příliv obyvatelstva nebyla připravena. Tím se započala ohromná urbanizace. Spolu s revolucí průmyslovou se Evropou začala šířit i revoluce politická. Zrodila se moderní kapitalistická společnost. Padl monopol moci církve, společnost se začala sekularizovat a byly položeny počátky demokratického systému.

Po proběhnutí průmyslové revoluce se zvýšila produktivita práce, lidé získali volný čas, který byl dříve jen výsadou aristokratických kruhů. Společně s tím se začala zvyšovat míra vzdělanosti, rozšířila se nabídka služeb a kultura se tak stala dostupnou pro neomezené množství osob.

Prostředky masové komunikace, neboli také masmédia jsou: tisk, rozhlas, televizní vysílání a jako nejnovější i internet. Masová kultura je těmito prvky rozšiřována mezi ohromné množství lidí, v dnešní společnosti se počítá s tím, že civilizovaný člověk s mnohými masmédii přichází denně do styku, čili jejich vlivu se nevyhne. Působení masové kultury je tím zajištěno dostatečně dlouho a často, aby jí člověk propadl. Toto samozřejmě platí v globálním měřítku. Díky provázanosti dnešního světa jsme pod vlivem nejen masmédií tuzemských, ale působí na nás i zahraniční. Tím, že po celé zeměkouli šíří jednotnou „kulturu“ „homogenního typu“ , masmédia ničí kulturní zvláštnosti jednotlivých etnických skupin.

Ač počátky vzniku masové kultury sahají do předminulého století, tento druh kultury se stal charakteristickým rysem společnosti 20. a 21. století. Ve 20. století byly nadobro dokončeny změny společnosti, které probíhaly během století devatenáctého. Po 2. světové válce následovalo politické a ekonomické rozdělení světa, které znamenalo zlom, kdy se masová kultura začala vyvíjet směrem, v jakém ji známe my.

Vznik kritiky masové kultury

Otázkou zůstává, proč vlastně kritika masové kultury vznikla. Humberto Eco ve své knize Skeptikové a těšitelé uvádí, že v zárodku kritiky masové kultury stojí ne kritika kultury samotné, ale kritika mas, které tuto kulturu přijímají.

...a nebylo by jistě bezdůvodné hledat v základu každého odmítavého postoje vůči masové kultuře aristokratický kořen, pohrdání, které zdánlivě zaměřuje masovou kulturu, ve skutečnosti však má na mysli masy jako takové a pouze zdánlivě rozlišuje masu jako stádní seskupení od pospolitosti osob za sebe zodpovědných, které se vymkly masifikaci a odmítly proměnu ve stádo; pod povrchem si totiž tito autoři zachovávají nostalgii po dobách, kdy kulturní hodnoty byly výlučným vlastnictvím jedné třídy a nebyly dány k dispozici bez rozdílu všem.[2]

Tento názor bychom měly vzít v potaz, neboť je faktem, že masová kultura vznikla a začala se rozšiřovat po té, co kultura přestala být výsadou pouze privilegovaných vrstev a rozšířila se mezi pracující lid, který se okamžitě začal na jejím utváření a hodnocení podílet.  S tím je úzce spojeno i to, co kritici masové kultury považují za její největší vadu, totiž, že částečně omezuje potřeby a projevy jedince a preferuje méně náročné žánry a obsahy. Čili kritici tohoto typu vidí masovou kulturu jako kulturu jednoduchou pro jednoduché lidi. Není divu, že první kritika na toto téma byla z pera Fridricha Nietzscheho, který se osočoval proti žurnalismu a „historické nemoci“. Jeho pojetí nadčlověka, archetypálně dokonalé bytosti, a kultura mas se v žádném případě nemůžou doplňovat.

Soudobá kritika

Od dob Nietzscheho byla masová kultura posuzována mnohými sociologickými velikány a prošla si mnohými proměnami. Tak například Karel Marx ji považoval za kladnou, protože teprve když masy uchopí moc, nabude kultura pro ně vytvořená těch pravých hodnot.

V dnešní kritice je hlavním obsahem úpadek kulturnosti, zevšednění a ničení kultury masami a nebo ničení kultury kvůli zavděčení se masám – kultury stvořené pro masy. Ve 20. století se kritika masové kultury začala diferencovat. Kolísá od vysoce pozitivních poloh k poloze krajně negativní. Tento postoj je v podstatě shrnut v Ecově knize Skeptikové a těšitelé, v které se nepouští do konkrétních závěrů, pouze shrnuje postoje odpůrců a obhájců masové kultury.

Pokud dnes má být nějakým způsobem hodnocena úroveň kultury, je zapotřebí vycházet z ukotveného a všeobecně uznávaného dělení kultury, jakým je klasického dělení kultury podle kvality. Těmito kategoriemi jsou: hightbrow, middlebrow, lowbrow.[3] Masová kultura patří samozřejmě do té intelektuálně nejnižší úrovně, čili lowbrow.

Velmi pěknou myšlenkou v kritice masové kultury je pojetí Američana Dwighta MacDonalda, který masovou kulturu klade jako protějšek kultury určené pro elity a kultury v pravém slova smyslu. Masová kultura v jeho pojetí vlastně žádnou kulturou není, a tak ji nenazývá tradičním označením mass culture, ale pouze masscult.[4] Tím, že vzal masové kultuře status kultury[5] jako takové plně vyjadřuje názor jejích kritiků.

Co vlastně kritici kritizují – obsah kritiky

Právě na tomto místě je načase vyjmenovat konkrétní body, které kritici masové kultuře vyčítají. Jsou jimi:

§ komercionalizace

§ standardizace

§ vytrhávání informací z kontextu

§ kýčovitost

§ nevkus

§ snižování hodnot u klasických děl

§ konzum na základě nabídky a poptávky

§ trivializace problémů.

Jsou však i body, které jsou taktéž zahrnuty do kritiky, zároveň jsou však zastánci masové kultury vyzdvihovány jako její kladné stránky:

§ přiblížení se masovému diváku

§ nenáročnost (u tohoto bodu vidí zastánci jako klad možnost relaxace při konzumaci masové kultury)

Shrnutí

Masová kultura přelomu 20./21. století je spojena s konzumem a komercionalizací. S nástupem rozvoje komunikačních technologií (především televize a internetu) se trend snižování kulturních hodnot paradoxně uspíšil. Výdobytky techniky jen pomáhají k úpadku úrovně kultury a všeobecné vzdělanosti.

 Jak tvrdí kritici a odpůrci masové kultury, kultura se stala šablonovitou, průměrnou, nic není originálem, stále nás jen obklopují kopie kopií. Za znaky masové kultury můžeme považovat neoriginalitu, napodobování, kýč, nenáročnost vůči konzumentům a závislost úspěchu produktů na reklamě.

Použitá literatura:

§ Eco, Humberto : Skeptikové a těšitelé. Argo. Praha, 2006

§ Keller, : Sociologie.

§ Kolektiv autorů: Velký sociologický slovník – 1. díl. Karolinum. Praha, 1996

§ Urban, Lukáš: Vybrané otázky ze součastné sociologie. PA ČR. Praha, 2002