Agathky svět

Malinowského práce se zaměřuje na roli mýtů v životě domorodců.  Malinowski zde vychází ze svého výzkumu, který probíhal formou zúčastněného pozorování v letech 1915 - 1918 na Trobriadských ostrovech nedaleko Nové Guineje. Během tohoto terénního výzkumu se zapojil do života domorodé společnosti, žil jejich životním ritmem a účastnil se a zapojoval do jejich společnosti.

Díky svému zúčastněnému pozorování v kultuře obyvatel Melanésie dospěl k názoru, že dosavadní přístup k výkladu role mýtů je chybný. Ve své práci se snaží ukázat, jakou velikou roli hrají mýty a svaté tradice v životě domorodců, jak silně ovlivňují jejich morální a sociální chování.

Malinowski upozorňuje na chybné pojetí německé školy Přírodní mytologie /Nature-mythology school/[1], která tvrdí, že domorodci se zajímají hlavně o přírodní úkazy a že jejich zájem je především teoretický a poetického charakteru. Stejně tak nesouhlasí se školou meteorologických interpretací /School of meteorilogical interpreters/[2], která chápe počasí, vítr, a barvy oblohy jako podstatu mýtů. Dále vyvrací pojetí mýtů jako zaznamenání historických událostí, které zastává historická škola /Historical school/[3], avšak zároveň nepopírá, že mýty do jisté míry jsou ovlivněny historií daného společnství.

Nesouhlasí s dosavadním stavem studie mýtů jedině ve psané formě, protože mýtus není pouze v domorodé komunitě vyprávěn, ale reálně prožíván. Stejně tak jako nás řídí např. křesťanské ideály a myšlenky, tak jsou domorodci ovlivňovány svou mýtickou tradicí.[4]

Staré mýty, které se k nám dostali skrze archeologické nálezy /např. starověké svaté knihy a texty/ jsou oproštěny od svých sociálních  a morálních kontextů. Nedokážou nám hodnověrně vypovědět, do jaké míry hrály roli v životě lidí, v jejichž prostředí byly sepsány. Navíc musíme vzít v potaz fakt, že svou kodifikovanou formou mýty utrpěly významné změny prostřednictvím písařů, opisovačů a teologů. Bez žijícíh věřích se staly mrtvým náboženstvým. Je nutné studovat primitivní kultury a jejich mytologii v živé a žité formě.[5]

Mýtus je živou složkou lidské civilizace, není to nečinný příběh, je to pilná aktivní složka; není to intelektuální výklad nebo umělecká představa, ale pragmatická smlouva primitivní víry a  morální moudrosti.[6]

Svá tvrzení dokládá na domorodých mýtech, na pohádkách, legendách a historických záznamech. Tyto formy příběhů rozděluje do tří hlavních skupin: První z nich jsou pohádky, domorodci nazývané kukwanebu. Ty jsou spjaty s konkrétním ročním obdobím, kd jsou vyprávěny /období po ukončení zemědělských prací a lovu v listopadu/. Tyto příběhy jsou vyprávěny pro pobavení při uvolněné atmosféře, kdy se vypravěč /který je zároveń jakýmsi vlastníkem daného příběhu, jenž může vyprávět pouze on sám nebo osoba k tomu jím pověřená/ snaží svým přednesem zaujmout a pobavit posluchače.[7]

Ostaní druhy příběhů již nemají striktně vymezený čas, kdy mohou být vyprávěny ani způsob vyprávění. Zároveň jsou mnohem důležitější než kukwanebu. Jsou spojeny s cestováním, s objevováním nových krajin a zvyků, o které projevují zájem mladší členové společenství. Starší a zkušenější členové kmene je poučují   na základě svých vlastních zkušeností nebo zkušeností, které se předávají z generace na geneaci. Jako formu vyprávění kombinují vzpomínky otců, pověsti a legendy.[8]

Druhou skupinu tvoří příběhy zvané libwongo - příběhy, které se  zakládají na pravdě. Malinowski je rozděluje do tří podskupin, domorodci však rozdíly nepociťují a shrují je všehny pod jeden název. Máme zde tedy různé příběhy, které můžeme rozdělit na historická líčení /historical account/, která přímo zažil vypravěč nebo někdo, koho osobně zná. Pokud je řetězec vypravěčů přerušen, nazýváme příběh legendou /legend/. Pokud se vyprávění týká cizích krajin a nebo pradávných časů, jsou příběhy zvány pověstmi /hearsay tales/[9].

Třetí a nejdůležitější skupinou příběhů jsou svaté příběhy nebo mýty /sacred tales or myths/, domorodci nazývanými liliu. Tato třetí skupina stojí zcela odděleně od ostatních dvou[10]. První slouží pro pobavení, druhá si činí nároky na uspokojování sociálních přání. Tato třetí skupina příběhů se nepovažuje pouze za pravdivé příběhy, ale zejména za úctihodné a svaté a hrají vysokou kulturní roli. Zároveň se podílejí na obřadech, ceremoniích, sociálních a morálních pravidlech.[11]

Jak sám Malinowski uvádí  jeho hlavní myšlenku představuje teze, že  existuje speciální rozdělení příběhů, které jsou chápány jako svaté, jsou ztělesněny v rituálech, mravech a sociálním uspořádáním. Jako takové utvářejí základní složku primitivní kultury. [12]

Všechny druhy výše zmíněných příběhů formují základní části kultury. Jejich existence a vliv pouze nepřesahuje vyprávění příběhu, nekreslí jen podstatu života  a jeho zájmu, řídí a kontroluje mnoho kulturních aspektů, formují dogmatické pilíře primitivní civilizace.[13]