Agathky svět

Jaký je váš názor na toto téma? Souhlasíte se stanovisky katolické církve nebo si myslíte, že má žena právo rozhodnout, zda dítě mít bude nebo ne?

Samovolným potratem rozumíme ukončení těhotenství před 28. týdnem, tedy před 7. lunárním měsícem. Tato hranice je dána tzv. životaschopností plodu. Plod před 28. týdnem se udrží při životě jen ve výjimečných situacích, zatímco po 28. týdnu při odborné lékařské péči je šance na přežití při předčasném porodu značná.

Umělé přerušení těhotenství, neboli interrupce, je úmyslné ukončení těhotenství. Podle platného zákona č. 66/1986 Sb. může žena požádat o provedení potratu bez omezení do 12. týdne těhotenství. Do 24. týdne těhotenství je možné provést potrat z genetických důvodů. Je- li ohrožen život matky nebo je prokázáno těžké poškození plodu či neschopnost života po porodu, je povoleno potrat provést během celého období těhotenství.
 

Život každého člověka začíná jeho početím, tedy po splynutí mužské a ženské pohlavní buňky. A právě ihned po početí nabývá účinnosti první právo lidské bytosti: právo na život. Nenarozené dítě se samo nemůže hájit, nemůže se samo za svá práva postavit. Nemůže poukázat na to, že jsou porušována. To činí jeho matka. Právě matka, žena, má právo na svobodnou volbu vůči životu, který v ní již existuje. Žena má právo se rozhodnout, zda počatému dítěti život ponechá, nebo vezme.

To znamená samozřejmě rozpor. Na jedné straně je právo každého dítěte na svůj vlastní život, na straně druhé je zde právo ženy na rozhodnutí, zda dítě chce donosit, či se rozhodne svého dítěte zbavit ještě před jeho narozením.

Nelze se na tento problém dívat tak ploše, jak to činí katolická církev v čele s papežem. Církev bere potrat jako naprosto nehumánní čin, který odporuje přikázání Nezabiješ. Žena, která volí potrat jako volbu zbavení se nechtěného dítěte, je v očích církve necitlivou vražedkyní. Je to vražedkyně, která bezcitně zavraždí své dítě, které je bezbrannou bytostí a které očekává mateřskou lásku a péči.

Církev již ale dál neřeší otázku, z jakého důvodu matka rozhodnutí k potratu koná. Církevní hodnostáře již nezajímá, že pravým důvodem pro interrupci může být znásilnění ženy, postižení dítěte či ekonomické problémy.

Je jasné, že dítě zplozené při tak traumatizující situaci jako je znásilnění, může být pro matku silnou psychickou zátěží. Již během těhotenství se v ní k dítěti může vyvinout tak silný odpor, který ji donutí dítě nenávidět. Po porodu to může vést až k záměrnému poškozování, týrání dítěte. 

Těžké mentální nebo fyzické postižení dítěte je také častým důvodem, proč žena nechce na svět přivést svého potomka. V tomto případě je jistě potrat lepším řešením, než následná ústavní péče a výchova. 

Stojí- li v pozadí neřešitelné společensko-ekonomické problémy, které by narozené dítě uvrhly do chudoby, odmítání, v kterých by strádalo, možná až tak silně, že by byl ohrožen jeho zdravý vývoj, není se snad nutné nad správností volby potratu i v tomto případě zamýšlet.

K tomuto důvodu by se daly zařadit i případy nezletilých matek. Vždyť mladé dívky, často ještě děvčátka, jsou v tomto směru zcela závislé na rodičích, kteří toto rozhodnutí provádějí za ně, ať již z důvodu, že by byl narušen budoucí život jejich dcery nebo proto, že je pro ně těhotenství jejich vlastního dítěte naprosto nepřekonatelným problémem.

Společensko-ekonomické důvody jsou tak nápadné, že je mladá dívka či žena dokáže odhalit ještě dříve, než k jejímu těhotenství dojde. Pokud si jich je vědoma, je nutné se zamyslet nad tím, proč vůbec k otěhotnění došlo. 

V tomto ohledu bývají v naší společnosti žádosti o interrupci způsobeny nedostatečnou osvětou a sexuální výchovou. Sotva můžeme chtít po dospívající mládeži, aby používala antikoncepci, jestliže nemá šanci se o ní dozvědět pravdivé informace /použitím termínu pravdivé informace jsou eliminovány poznatky získávané prostřednictvím vrstevníků, z doslechu od dospělé populace či různé druhy pověry a mýtů, které jsou často předávány rodiči/.

Pokud tedy chceme proti potratovosti bojovat, začněme se otevřeně bavit o sexu a antikoncepčních metodách. Je to spolehlivá prevence, jak lze vypozorovat z dosavadního vývoje. Od roku 1990 se počet umělých přerušení těhotenství díky dostupnější antikoncepci zmenšil o 70%. 

Sexuální výchova je do výuky zařazena často jen okrajově, a především ve věku, kdy už je to pozdě. Pohlavní dospívání u dívek začíná kolem 11. roku a se sexuální výchovou jsou děti seznamovány až o 2 roky později. A v naprosto nedostačující míře. Jde o to, aby věděly nejenom to, že existuje kondom, ale také jak ho správně použít. Častou chybou ve výchově je přístup rodičů. Ti se o takovýchto věcech se svými dětmi odmítají bavit, protože se sami stydí, nebo prostě proto, že se jim zdá jejich dítě ještě moc malé. Nestačí se potom divit, když jim jejich dítko přijde oznámit, že budou prarodiči. To je potom rozčarování, za které podle nich samotných nenesou žádnou zodpovědnost.

U starších dívek a žen je příčinou nechtěného těhotenství způsobeného zanedbáním převážně špatná dostupnost antikoncepčních prostředků a jejich nesmyslně vysoká cena. Stále se ještě velké procento lidí stydí si jít koupit kondomy. Jistě by prospělo, kdyby byly obyčejné kondomy k dispozici zcela zdarma a volně. U této kategorie žen je otázka morálnosti potratů nejpalčivější. Zplodily život víceméně díky svému nezodpovědnému přístupu. Snad by sem patřily i ženy, které antikoncepci použily, ale nefungovala na 100%. Zpočátku nechtěné dítě se samozřejmě časem může stát chtěným, ale nikde není záruka, že se tomu tak stane. A právě nechtěné děti jsou velmi často postihovány psychickými poruchami a nemocemi, které jsou způsobeny jejich neplánovaným příchodem do života ženy. Takové matky se často o své děti nestarají s láskou, nevěnují mu dostatečnou péči a dítě tím trpí. Čím hůře, je postiženo na celý život a může se stát, že i jeho přístup ke svým dětem, i když budou chtěné, nebude vřelý.

Pokud se tedy žena rozhodne, že si dítě „nechá vzít“, je to samozřejmě její osobní rozhodnutí, se kterým se musí vyrovnat nejen ona sama, ale které se často silně dotkne i partnera. Potrat je velmi silným momentem v životě ženy a má i svá rizika. Nejedná se jen o možnou neplodnost, která může být zákrokem způsobena. Často post-interrupční stav doprovází psychologické problémy. Jedná se o velký strach, pocit bezmoci. Po potratu se také často dostavuje sexuální dysfunkce, pokusy o sebevraždu, zvýšená náchylnost k závislosti na alkoholu, nikotinu a jiných návykových látkách. Také se vyskytují problémy týkajícího se partnerského, rodinného života.

Potraty vždy byly velmi kontroverzní otázkou, kvůli které se vedly, vedou a budou vésti spory. Jejich odpůrci argumentují tím, že nikdo nemá právo ukončit život druhého člověka. Ale kde se bere právo život dát? Zejména víme-li, že nebudeme moci „obdarovanému“ dát vše, co by dostat měl.

Vezmeme-li v úvahu okolnosti, za kterých nechtěné či postižené děti po svém narození trpí, musíme usoudit, že když jsou života zbaveny ještě před svým narozením, jejich bolest je krátká a smrt je pro ně jakýmsi vysvobozením.