Agathky svět

Karel IV. je považován za největšího panovníka českých zemí. Historie ho vnímá jako moudrého muže, který dal tvář naší matičce Praze a postaral se o rozkvět Zemí koruny české. V roce 2005 se stal podle hodnocení svých potomků největším Čechem. Ve školních lavicích se učíme o jeho významných počinech, čteme o jeho ženách a synech. Jaké však bylo stáří této největší postavy českých dějin? Samozřejmě si musíme uvědomit, že ve středověku se lidé dožívali nižšího věku a tím pádem i stáří nastupovalo dříve. Proto si dovoluji psát o Karlu IV. a jeho stáří, ačkoli se z dnešního pohledu nedožil příliš vysokého věku 62 let (dle WHO tento věk spadá do kategorie rané stáří).

Císař římský a král český Karel IV. se narodil 14. května 1316 v Praze a zemřel tamtéž

29. listopadu 1378. O dalších podrobnostech o jeho životě a vládě se zmiňovat nebudu, protože dle mého názoru to není nutné k účelům této práce.

Karel byl na svou dobu velmi urostlý muž, měřil 173 cm a byl robustní postavy. Byl rytířem, který se specializoval na přímý boj a jeho nejoblíbenější zábavou bylo účastnit se turnajů. Zajímal se o módu a o ženy, žil bujarým životem.

Ve 34 letech, v roce 1350 utrpěl těžký úraz, ke kterému zřejmě došlo během jednoho z turnajů. Následkem toho ochrnul na všechny čtyři končetiny (kvadruplegie). Ochrnutí však nebylo trvalé, poranění páteře se postupně upravovalo, a tak se zlepšovala i hybnost těla a po 10 měsících král opět obnovil svou mobilitu. Karel se snažil své zranění utajit a příčinu své nemoci proto nenechal zaznamenat do žádné kroniky. Oficiálně se mělo jednat o následky otravy jídlem.

Následkem zranění bylo, že král ztratil svou mužnou postavu a byl nadále shrbený, s kulatými zády, s hlavou nakloněnou na levou stranu a se ztuhlým krkem, který mu nedovoloval otočit hlavou. Teprve po svém zranění opustil od dobrodružného a výbojného života, který doposud vedl. Začal využívat svůj intelekt a znalosti, které získal v mládí při studiu. Vidíme tedy, že se Karel postupem let stává moudrým mužem, kterému jsou již radovánky světského života cizí. Zřejmě kolem roku 1370 začíná císař se psaním svého životopisu Vita Caroli,  v němž se hlásí k tradici silného přemyslovského rodu a který měl osvětlit mladého Václavovi, jak dobře kralovat. Můžeme říci, že zrál k moudrosti jako víno, které se u nás za jeho panování začalo pěstovat, k chuti.

Jako ostatní mocní a tím pádem i přes míru živení mužové té (ale i pozdější) doby trpěl dnou, která mu činila pohyb velmi bolestivým. Karel IV. nemohl často pro bolest ani chodit a musel být přenášen na nosítkách. Po skončení záchvatu dny však mohl chodit sám poměrně dobře. I přes následky svého zranění a dnu císař a král dále cestuje. V roce 1377 (stár 61 let) podniká se svým synem Václavem cestu do Francie, která trvala půl roku a během níž potvrzuje své panovnické schopnosti.

Ve věku 62 let si Karel zlomil krček levé kosti stehenní, což je klasické poranění starších osob. Toto vážné zranění ho upoutalo na lůžko, následkem čehož dostal zápal plic. V důsledku této nemoci v sobotu 29. listopadu 1378 skonal na Pražském hradě tři hodiny po západu slunce. Podle pověsti se rozzvonily na znamení smutku všechny pražské zvony.

Přes veškeré zdravotní problémy se Karel IV. až do svého skonu věnoval panovnickým záležitostem, poslední nařízení vydal 3 týdny před svou smrtí.

Vidíme, že stáří císaře a krále Karla IV. bylo poznamenáno následky jeho zranění, ale také dnou. I přes tyto obtíže byl stále čilý. Je zajímavé, že o mladém a výbojném Karlovi se v učebnicích dějepisu dočteme jen velmi zřídka, převažuje jeho obraz jako staršího, zralého a moudrého muže.

Použitá literatura

RAMBA, Jiří. Slavné české lebky. Praha : Galen, 2005. ISBN 80-7262-325-7.